Prosinec 2008

Nový rook xD

31. prosince 2008 v 0:23 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy
Tak fááájn bobani Jj souhlasim *2363*...je 31.12.2008 a zítra...teda jako neska ale až se vyspim Co? *174*tak už se na počítač asi nedostanu Ne-ne *51*...takže vám všem přeju krásnýho Silvestra a šťastnej Novej rokTancující *324* ...někde to pořádně zapíte Anoanoano, to je ono *47* nebo zajezte Papam *298* to už je na vás a další článek bude až v roce 2009 Jj souhlasim *2363*...ještě jsem mým SB připravila malý dáreček, který tu bude až přesně o půlnoci Potleeesk *219*...tak si ho pak vyzvedněte Tanyny :) *3264*...jinak se mějte krásně, nepodpalte dům a neprovádějte kraviny Zmatený *3093*....tak páááááá zlata moe Obejmi mě miláčku *215*

Néé nechci!

30. prosince 2008 v 20:57 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
Byla jsem takhle na louce a všude to kvetlo. Bylo to kousek od srázu kde byla dole voda. Chtěla sem být chvíli na rozkvetlé louce a pak se jít k tomu srázu vykoupat. Ale můj kluk se kterým sem chodila 5 let vše změnil. Věděl kde mě najde. Na té louce sem byla schopna prožít celý svůj život. Přišel ke mně a řekl mi. No.... Nevim. Bylo to mezi námi lepší........... Nenechala jsem ho domluvit. A z větou: Ty se semnou chceš roerjít jsem se rozběhla rozhodlaně ke srázu a skočila jsem. Probudila jsem se v nemocnici. Když sem se probudila, otevřela oči, uviděla jsem ho nade mnou. Řekla sem mu. Jdi pryč. A on mi řekl. Máš otřes mozku. Těžký. A museli ti zašít na noze díru na ruce a malou na čele. Máš hodně zlomenin. Cítila jsem se dost slabá. A on mi řekl. Víš jak jsme byli na té louce? Chtěl sem ti říct i něco jiného ale tys mě nenechala domluvit. Chtěl jsem říct že to mezi námi neni jak bývalo tak jestli bys nechtěla do kina nebo restaurace. Na film, večeři nebo zmrzlinu. Ale teď to asi nepujde. Řekl mi. Miluju tě. Tim nejněžnějším hláskem. Řekla jsem že já taky. A že pozdějc ráda pujdu. V tu chvíli jsem jí uviděla. SMRT! Zklonila nade mnou hlavu a řekla. Je čas. Toto poslání už máš za sebou. Musíme jít. Na to jsem jí odpověděla. Né! Né!! Né!!! Miluje mě a já jeho také. nechci odejít neodejdu. Z posledních sil jsem se mého kluka zeptala. Když odejdu z tohoto světa, co uděláš? A on mi odpověděl. ZEMŘU! Nedokážu bez tebe žít. Z posledních sil sem mu řekla. Strašně tě miluju.
Pohřeb byl ještě tentýš den. Druhý den našli toho kluka mrtvého pod tím útesem kde zemřela ona. Zabil se. Jak řekl. Nemohl beze ní žít...
Nikdy neskákejte do řeči. Budete toho litovat.

Poslední slovo...

30. prosince 2008 v 20:54 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
Seděl jsem na lavičce u dětského hřiště na louce uprostřed lesa. Bylo kolem půl jedenáctý večer a já vzpomínal na svou největší lásku. Bylo docela chladno, ale hodně hvězd jako před nedávnem, když jsem tu neseděl sám. Z lesa vanul jemný vánek a kolem bylo překrásné ticho. Vytáhl jsem krabičku s cigaretami a jednu si zapálil. Opřel jsem se o opěradlo lavičky a koukal jsem se na tu krásně posypanou oblohu hvězdami. V tu chvíli jsem se zamyslel a začal jsem vzpomínat, jaké to bylo dřív.
Líbila se mi už dávno před tím, než jsem ji získal. Měla krásné tmavé oči, které když se na mě podívali zářily spokojeností. Její úsměv mě uměl zahřát na srdci a rozveselit. Byli jsme spolu šťastni. Každý den, který to šlo jsem něco podnikali. Ať to bylo venku, v kině nebo v hospodě. Měl jsem ji hodně rád u sebe. Neuměl jsem bez ní být už ani chviličku. Když jsme nebyli spolu, neustále jsem si volali nebo psali. Ona měla moje tričko a já jejího psa. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle společný chvíle někdy skončí.
Jednoho dne jsme rozhodli jít ven. Šli jsme se projít do parku a tam si sedli na lavičku. Povídali si, smáli se, zlobili jsme se navzájem a líbali se. Bylo nám moc krásně. Kdybych věděl, co se mělo poté stát, nechtěl bych, aby ten den skončil. Bylo pozdě večer. Šli jsem na zastávku. Vždy mě chodila vyprovodit. Autobus dlouho nejel. Bylo mi to divný. Nechtěl jsem, aby se mnou déle čekala. Tak jsem ji políbil dlouhým vášnivým polibkem a ona šla domů. Zastavila se u přechodu, ještě mi zamávala a vkročila na přechod. V tu chvíli se vyřítilo ze zatáčky auto a než jsem se rozeběhnul, její tělo bylo sraženo k zemi. Auto hned odjelo. Běžel jsem k ní. Její tělo leželo bezvládně na silnici a já jsem pochopil, že je konec. Konec těch krásných chvil s ní. Nechtěl jsem si to přiznat. Vzal jsem ji do náruče a z mých očích padali slzy až na její tělo. Pootevřela oči, podíval jsem se do nich a měl jsem radost, že je mohu ještě vidět. Byly plné bolesti a vyděšení. Její ústa se pootevřeli, ale nic neříkaly. Nemohla dobře dýchat a její tělo se ani nehnulo. Poprvé a bohužel naposledy jsem ji řekl: "MILUJU TĚ." Ale od ní jsem to už neslyšel. Jen se ji trochu rozzářily oči a poté se zavřely. Ještě jsem ji k sobě přitiskl a dotkl se jejích rtů, naposledy jsem ji políbil.
Dodnes lituji toho, že když mi řekla, že mě miluje jen jsem se pousmál a byl jsem rád, ale nic jsem jí na to neřekl. Stihl jsem jí to říct až, když mi v náručích umírala. Neustále na ní myslím a chodím na místa, která jsem spolu navštívili. Občas mi stékají slzy po tvářích, ale srdce mi krvácí pořád. Rád bych ji znovu políbil, pohladil po tvářích a ukryl ji ve své náruči.

Zkouška žárlivosti se nevyplácí...

30. prosince 2008 v 20:47 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
Ještě před pár hodinami byla venku s nejlepšíma kámoškama a se skvělýma klukama a skvěle se bavila. Teď ale sedí v pokoji, bloudí po netu a píše těm jediným dvou lidem, kteří jsou zrovna na icq. Vzpomíná na chvíle, kdy si psali. S tim bezvadnym klukem, s kterym si tak rozuměla. Co když ho viděla už naposledy??? Co když se už nikdy neozve??? Ale proč??? Vždyť si přece tak rozuměli, tak proč jí přestal psát??? Proč si vymazal její číslo z mobilu??? Kde je chyba??? Takový a spousty dalších otázek jí vrtá hlavou. Ale už se rozhodla.
Je kolem jedenácté hodiny večer a její rodiče šli spát. Do batohu sbalila pár věcí, ještě v rychlosti napsala rodičům dopis, aby o ní neměli strach, že se brzy vrátí a že je v bezpečí, otevřela okno a vyhlídla ven. Podívala se na oblohu, na které nebyla vidět jediná hvězda. Vylezla z okna ven a vydala se na místo, kde ho naposledy viděla, kde s nim naposledy mluvila. Byla to pouze lavička. Ale teď už nebyla v tom krásnym, sluncem prosvícenym parku. Byla schovaná ve tmě. Nikde nikdo nebyl. Sedla si na ní a v hlavě se jí vybavovalo všechno co před několika hodinami tady prožili. Jak se všichni smáli. Vybavovalo se jí každý slovo. Každej pohled.Najednou začalo pršet. Schoulila se do klubíčka a studené kapky vody, které byly stejně smutné jako ona na ní lehce dopadávali. Po chvíli pršet přestalo a obloha byla celá posetá hvězdami. Oblečení měla uplně promočené od deště a oči zaplavené slzami a bolestí. Začali se jí pomalu zavírat a usnula.
Probudil jí až známí hlas. Otevřela oči a uviděla toho kluka. Ptal se jí, co tam dělá, ale ona mu neodpověděla. Sbalila si do batohu deku a chystala se beze slova odejít. Chytil jí za ruku a začal: "Já…vždycky ses mi hrozně líbila a už od prvního okamžiku jsem se do tebe zamiloval, ale včera…" . Vzpomněla si na včerejšek, jak flirtoval s její nejlepší kamarádkou a ona mu to pohledy oplácela. Rozeběhla se pryč. Nevěděla kam běží, ale ten kluk běžel stále za ní. Chtěla běžet přes koleje, než však stihl říct "STŮJ" , vlak jí srazil k zemi. Držel jí v náruči a slzy padaly na její mrtvé tělo. Poprvé a naposledy políbil její úzké rty. Chvíli před tím jí chtěl říct, že včera s tou její kámoškou to nebylo myšleno vážně. Chtěl jí všechno vysvětlit, ale bylo pozdě. Nikdy jí neřekne "MILUJU TĚ" , stejně jako ona to neřekne jemu.
Další den ráno toho kluka našli mrtvého na kolejích, kde zemřela ona. Miloval jí tak moc, že bez ní nedokázal dál žít…

Nevyplácí se čekat

30. prosince 2008 v 20:42 | httP://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
Byl jednou jeden ... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech ... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můžu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě ji odvětil: Ano, eeehhh, uuuhhh... rad bych koupil jedno CD. Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to. Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a ... vyšel odvážně k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
...Crrrrrrr!!!
Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničená začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se ve sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla. Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet: Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a našla u něj přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začla číst. Stálo na něm: "Ahoj!!! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda ... Sofia." S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD a i z něj vypadl list papíru, jako ze všech balíčků ... na všech bylo napsáno to samé.

Diplomek od Torish

30. prosince 2008 v 13:51 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe cenky

Kontakt na mě ;-)

28. prosince 2008 v 20:25 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy
Tak jsem se rozhodla že vám sem dám mé icq 399 392 969 kdyby někdo chtěl tak si mě může uložit Tancující *324*...jinak pro dnešek opravdu končím tak se mějte Papá *711*

Mé dvě new SB

28. prosince 2008 v 20:02 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy
Tak mám další dvě nové SB Romc!Q* blog najdete TADY a Anetka a Klarunka bloček je TADY
tak se tam jukněte určitě se vám tam bude líbit Jo! *2248*

Hlasujte prosím :-)

28. prosince 2008 v 18:19 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy
Ahojky tak jsem tu zas a chtěla bych vás poprosit jestli byste mi hlásli v SONPísničku Prosíííím :-) *235*už jsem ve finále...TADY můžete hlasovat Tanyny :) *3264*jsem tam jako Lets Get Lound (♥forever♥)Tak kujík za každej hlas Óóóó mocný:-) *290* mějte se krásně Papá *711*

Petice proti reklamám...

28. prosince 2008 v 16:28 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy
JESTLI VÁS TY REKLAMY NAD ZÁHLAVÍM ŠTVOU TAK,JAKO MĚ,DEJ SI TOHLE NA BLOG A PODEPIŠ SE.....


Jeden úžasnej vtip xD

28. prosince 2008 v 11:57 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Vtípky
Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky.Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. Tolik dárků, všichni mi budou závidět, hračky se budou porouchávat a tolik baterek do nich.... Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!


Jak naštvat učitele při písemce xD

28. prosince 2008 v 11:45 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Blbinky
1. Po rozdání zadání začnete křičet: "Pepo, Pepo, mam výsledky!"
2. Pokud je to zkouška z matematiky, odevzdejte esej.
3. Pokud je to zkouška z jazyka, odpovídejte matematickými symboly. Buďte kreativní. Používejte integrály.
4. Dělejte si vlaštovky. Snažte se trefit asistentovi do levé nosní dírky.
5. Mluvte si celou dobu pro sebe. Debatujte sám se sebou.
6. Pokud budete požádáni, abyste zmlkli, odsekněte, že to slyší vaše myšlenky. Pak si začnete vykládat, jaký je asistent vůl.
7. Po obdržení zadání na něj 5 minut tupě zírejte. Pak vstaňte a začnete křičet: "Vůbec tomu nerozumím a to jsem celý semestr chodil na cvičení! O co jde? A kdo vůbec jste? Kde je ten, co tu má být?!"
8. Doneste si digitální hru. Zapněte zvukové efekty.
9. Najděte zajímavý způsob, jak odmítnout každou zadanou otázku. Např.: "Odmítám odpovědět na tuto otázku, protože se příčí mému náboženskému založení." Buďte kreativní.
10. Přiveďte si s sebou své oblíbené domácí zvíře.
11. Vleťte do posluchárny a zařvěte: "Už mě maj', musím zdrhnout!"
12. Po patnácti minutách vstaňte, roztrhejte všechny papíry na malé kousíčky, vyhoďte je nad sebe a zařvěte: "Veselé vánoce!" Pokud máte odvahu, požádejte o nové zadání s tím, že jste staré ztratili. Opakujte to každých 15 minut.
13. Pište štětcem nebo zvýrazňovačem.
14. Přijďte na zkoušku v plavkách nebo županu.
15. Přijďte s extremním záchvatem Turetova syndromu. Buďte hodně vulgární. (Tj. syndrom, při kterém člověk začne mluvit sprostě).
16. Udělejte zkoušku v cizím jazyce. Pokud žádný neumíte, vymyslete si ho. Pokud se jedná o zkoušku z matematiky, používejte římské číslice.
17. Přineste si něco, abyste to mohli házet na asistenta, když se nedívá. Obviňte osobu, kterou nemáte rádi.
18. Jakmile dostanete zadání, snězte ho.
19. Vejděte do posluchárny s filmovým štábem. Vysvětlete asistentovi, že si chcete nechat natočit záznam a naznačte mu, že by mohl dostat určité procento z výnosu.
20. Každých pět minut vstaňte, seberte všechny svoje věci a sedněte si o místo dál. Pokračujte.
21. Odevzdejte o 30 minut dříve. Komentujte to jako extrémně lehké.
22. Odpovídejte v písemce, jako kdyby to byl test. Pokud je to test, tvořte zajímavé kombinace, jako např.: BABA, ABBA, atd.
23. Přineste si černý fix a všechny své odpovědi si okamžitě zcenzurujte.
24. Dvacet minut po obdržení zadání vstaňte a rozházejte všechny věci se slovy: "Já to seru!" a triumfálně odejděte.
25. Vyvolejte vzpouru. Například pohrozte, že jestli se všichni nepřidají, tak rovnou odcházíte. Snažte se vypadat opile (nejlépe totálně!).
26. Poznamenejte, jak dnes asistent vypadá sexy (nehledě na pohlaví).
27. Přijďte na zkoušku v černém plášti. Po půl hodině si nasaďte černou masku a začněte řvát, že jste Fantom Opery, dokud vás nevyhodí.
28. Běžte na takovou zkoušku, o které nemáte nejmenší představu co se Vás můžou ptát, a pokud víte, že si zkoušející skutečně pamatuje všechny studenty. Začnete bojovat o to, abyste mohli dělat zkoušku.
29. Po obdržení zadání se začnete hlasitě smát se slovy: "To fakt chcete, abych si život kazil takovouhle sračkou?!" Přineste si vodní pistolku.
30. Začnete si pískat svou oblíbenou píseň. Nenechte se přinutit, abyste zmlkli. Pokud vás budou chtít skutečně vyhodit, změňte repertoár.
31. V polovině zkoušky začnete dělat brajgl.
32. Pokud se jedna o zkoušku z matematiky, snažte se vymyslet co nejdelší čísla. Nacpěte ( a komplexní čísla kam můžete. Pokud se jedná o zkoušku z jazyka, snažte se pořád odbíhat ke svému životnímu příběhu.
33. Přijďte na zkoušku v rytířské zbroji.
34. Přiveďte si sebou osobu s vějířem. Trvejte na její přítomnosti, protože jinak se vám špatně dýchá.
35. Když vejdete, postěžujte si na vedro. Svlékněte se donaha.
36. Zavolejte si asistenta, ukažte na libovolnou otázku a zeptejte se ho na odpověď. Snažte se to z něj dostat.
37. Přiveďte s sebou spousty lidí, aby vám dělali vlny (jako na stadiónu).
38. Házejte si s kamarádem talíř přes celou místnost.
39. Přineste si sebou co největšího a nejošklivějšího maskota. Modlete se k němu často. Zapřemýšlejte i o nějaké oběti.
40. Během zkoušky rozeberte na co přijdete.
41. Pište otočeně o 90 stupňů a pozpátku.
42. Přineste si s sebou hudební nastroj a hrajte svou oblíbenou melodii. Pokud vás budou okřikovat, snažte se je přesvědčit, že bez toho nemůžete myslet.
43. Napište deset důvodů, proč je profesor blb.

Nechápu xD

26. prosince 2008 v 21:07 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  K zamyšlení

Umírání pro lásku...

24. prosince 2008 v 21:04 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
"Jsem tak Šťastná!" říká právě své nejlepší kamarádce… "Jo, to ti věřim, bejt zamilovaná je hezký…a přeju ti to" odpoví ji Linda… "ale teď už musím, nezlob se…"
Jo, jasně, vždycky musí… měla by to být nejlepší kamarádka…ale není a Sandra ví proč…je závistivá…Závidí jí tohle štěstí, závidí, že Sandra konečně našla lásku…
Tentokrát jí to ale nevadí, že Linda jako vždycky utekla dříve, než si stihly popovídat…dřív ji to mrzelo…teď ne! Je přeci zamilovaná…a hlavně šťastně! Co na tom, že ji zrcadlo v jejím pokoji nehází zpět obraz krásné dívky? Co na tom, že má v obličeji pupínky a pihy zároveň…co na tom, že není štíhlá jako Linda…však on taky není žádný krasavec…nevadí! Pro Sandru je nejkrásnější. Není s ním dlouho, jen pár týdnů…přesto je do něj zamilovaná a on do ní…alespoň to tak řekl.
Nikdy se jí neusíná lépe než teď…pod zavřenými víčky jeho tvář a i když do noci sní o něm, ráno je svěží jako nikdy!
Druhý den se jako vždycky vypraví do školy…od rána s úsměvem na rtech…těší se, že ho večer uvidí. Míří na místo srazu se svými kamarádkami…už tam jsou…slyší, jak si povídají…o ní… "aby se z toho svýho nezbláznila! Stejně ji nechá!" řekne závistivě Linda… "Si piš, vyspí se s ní a odhodí ji, jako kus hadru!" má Marika svůj názor…jindy by to Sandru naštvalo, že o ní kamarádky mluví takhle…ne o ní…o jejich lásce… "Už se stalo!" odpoví Marice Sandra, jen co je nadoslech… "Co?On se s tebou rozešel?" má najednou starost Linda… "Ne nerozešel…jenom vyspal, chtěla jsem ti to říct, ale odešla si dřív než jsem to stihla!" řekne a na Mariku hodí vítězný úsměv "A vidíš!Ještě mě nenechal!" …
Den, jako vždy…do té doby než skončí škola… pak už se Sandra těší na rande s Radkem… na večer…
I přes ten divný pocit, který ji uvnitř svírá se upraví a spěchá za ním…Přechází zrovna silnici, když se to stane…vidí jen obrovský náklaďák a cítí strašnou bolest….Nějací lidé na místo nehody zavolají záchranku. Naštěstí není pozdě…
"Slečno, slečno!? Slyšíte mě?" druhý den ráno se sestřičce v nemocnici zdá, že se Sandra probírá… "A-a-ano…kde to jsem?" je první, co řekne, když se probere z bezvědomí… "Jste v nemocnici, srazil vás náklaďák! Vydržte tu, dojdu pro doktora!" ochotně odpoví mladá sestřička a Sandra se pomalu vzpamatovává z prožitého šoku…
"Ahoj!Sany! Co jsi to vyváděla?" křičí už ode dveří Linda…dnes druhá návštěva…ta první nebyla Radek, jak Sandra doufala, ale její otec… "Já, šla jsem za Radkem a asi se nerozhlídla, nebo ten řidič neviděl mě!" pokrčí Sandra rameny… "No, to je vůl…!" ovětí Linda a usměje se… "Ty, Lindo?!Nevíš jestli o tom, co se včera stalo ví Radek?" "Jo, Sany, tady tohle ti posílá!" řekne smutně Linda a podává Sandře bílou obálku… Sandra ji s nechápavým pohledem otevře a začte se…:
-Sandro…vím, že to blbý takhle po dopise…ale musím to udělat, nezlob se!Chtěl jsem ti to říct včera večer ale to co se stalo…je mi to líto! A odpusť mi, že ti to nepřijdu říci do očí, ale nemám na to sílu! Musím se s tebou rozejít! Nejsem připravený na lásku a nedokážu tě milovat tolik jako miluješ ty mě…promiň. Vím, že to bude bolet, ale věř, že pro mě to byl jen nepatrný úlet…máš na víc, než na mojí neopětovanou lásku. Odpusť mi to! Radek-
"Co co?Cože? To nemůže být pravda!" vykřikne, jen co dopis dočte. "Dal mi to…dnes ráno, je mi to líto…neplač Sandro, on za to nestojí! A promiň, já musím, mám toho na zítřek hodně…stavím se tu zítra hned po škole, ano?" Sandra smutně kývne, po tvářích se jí kutálí slzy…A Linda odejde…
Znovu a znovu čte ten hrozný dopis…chvíli zapochybuje jestli ho psal on… "ale proč by ho psal někdo jiný?!"
Nezná jeho písmo, nepoznala Maričino…
Marika…dlouho Sandře Radka záviděla a teď využila situace, kdy se Radek nemůže ani hnout z domu…jeho matka mu dala zaracha a do nemocnice ho také nepustí…a Mariana to ví…Proto s Lindou udělaly na Sandru lest…závidí jí štěstí v lásce…
Sandře se svět zhroutil před očima… jestli nepřijde… Nechce se jí žít…
A Radek nepřijde…dnes už v nemocnici Sandru nenavštíví nikdo…
Kolem půlnoci se rozhodne…nemá cenu tu dál zůstávat, Radek ji nechal, nemá pro koho žít! Pro rodinu? Ne, maminku nemá, umřela na rakovinu, když byla Sandra ještě dítě, otec má větší zájem o staršího a úspěšnějšího bratra…Brácha…studuje v cizině…možná ani neví, že jeho sestru srazilo auto…
Sandra se zvedne z postele a naposledy se rozhlédne po pokoji…potichu dojde přes chodbu do koupelny…ještě chvíli přemýšlí, zda to má udělat, možná by našla jiného…Nakonec ji přesvědčí pohled do ušmudlaného zrcadla…Kdo? Kdo by ji chtěl??? Když ne Radek, tak nikdo…bude to tak lepší…alespoň se ona nebude trápit…
Botou rozbije okenní tabulku…jde to lehce, sklo je měkké…ale ostré. Jen doufá, že ten rachot nepřiláká sestru nebo někoho, kdo by ji mohl od jejího úmyslu odradit. Vybere si ten nejostřejší střep a přejede jím po zápěstí na obou rukách…bolest…ta hrozná bolest ji srazí k zemi…ale pak už jen úleva…
Ráno Sandru najde na zemi sestra…pozdvižení je z toho po celém městě. Když se to dozví Linda hystericky se rozpláče…vždyť i ona se na její smrti přičinila! Zpráva dorazí i k Radkovi…Linda mu to oznámí…ještě ten den večer za ním zajde a vše mu poví…o tom, co Sandra udělala…o tom dopise…i o tom, jak se teď cítí…Radek se rozpláče…bolí to! A jak…
Sandru miloval! Jeho jediná láska si vzala život, kvůli tomu, že si myslela, že ji nemiluje… Když Linda odejde zůstane sám…
Dává si to za vinu. Měl za ní jít, měl matce utéct…ten průser by mu zato stál!
Nikdy!Ona se už nikdy nedoví, jak moc ji miloval! Musí za ní…musí jí to říct! Když to dokázala ona…on také…
Ruce i nohy se mu třesou, když otvírá dveře na balkon. Výška z dvanáctého patra mu nahání strach…ale láska k Sandře ho v jeho jednání utvrzuje. Musí! Musí to udělat! Pomalu si stoupne na zábradlí…ještě chvíli váhá, ale potom… skočí…
Několik lidí ho vidělo…a volají sanitu…je ale pozdě. Nikdo krom Lindy a Mariany netuší, proč si Sandra i Radek vzali život…nikdo jiný o tom dopise nevěděl. Zemřeli pro sebe…jeden pro druhého…pro svou lásku…

Od mého SB k vánocům :-)

23. prosince 2008 v 15:49 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy

Chlapec a dívka...

19. prosince 2008 v 18:27 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Smutné příběhy
Chlapec a dívka jeli na motorce rychlostí přes 120km/h
D: Spomal, nebo sletím!
CH: Ale nesletíš, pevně se mě drž!
D: Spomal prosím, já se bojím.
CH: Ne, je to zábava!
D: To teda není , prosím spomal!
Ch: Fajn, tak jo, když mi řekneš že mě miluješ.
D: Miluju tě, spomal už...
CH: Teď mě prosím obejmi, jako by to bylo naposled.
Dívka ho obejme....
D: Spomalíš už konečně?!
CH: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si jí?? Překáží mi...
Druhý den v novinách: Motorka narazila do budovy kvůli selhání brzd. Byli na ní dva lidé, ale jenom jeden přežil. Pravdou je, že chlapec v půlce kopce zjistilt, že mu vypověděli brzdy, ale nechtěl, aby to jeho přítelkyně věděla. Místo toho chtěl, aby mu řekla, že ho opravdu miluje, naposledy ho obejmula a potom jí dal svou helmu, i když věděl, že to znamená jeho smrt, jen kvůli tomu, aby ona mohla žít...

Veselé Vánoce!!!

13. prosince 2008 v 15:25 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  For you

Od mého SB Anett

13. prosince 2008 v 15:15 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy

Můj diplomek za bleskovku :-)

13. prosince 2008 v 15:12 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe cenky

Děkuju !!


Diplomek za spřátelení :-)

9. prosince 2008 v 18:08 | http://for-you-from-me.blog.cz/ |  Moe kecy

Tak tohle je diplomek za spřátelení od Terouše Kdo mě vezme? *262*

Nádhera děkuju mooc!!!